Deficitní poruchy paměti vyvolané věkem!
 Určeno pro ty z nás, kteří ... no, řekněme …… mají něco přes 30 let !!!
  Nedávno mi můj lékař stanovil diagnózu: D.P.P.V.V. = deficitní poruchy paměti vyvolané věkem.
  Člověku se pak toto stává:
    » Rozhodnu se umýt si auto.
    » Jdu ke dveřím a přitom si všimnu, že na stole leží dnešní pošta.
    » No dobře, dřív než si umyji auto, podívám se, kdo mi píše.
    » Nechám klíče ležet na stole.
    » Vyhodím poštu, která mne nezajímá,a přitom si všimnu, že je plný koš na odpadky.
    » Srovnám si účty a bankovní výpisy do psacího stolu a vyprázdním koš.
    » Když už jsem ale otevřel tu zásuvku psacího stolu mohl bych vlastně hned vystavit šeky na zaplacení účtů.
    » Kde je šeková knížka? A do háje!!!! Už je v ní jen jeden šek.
    » Další zásobu šeků mám v druhé zásuvce psacího stolu.
    » Aha, tady na stole stojí sklenice s džusem, kterého jsem se zrovna chtěl napít.
    » Budu hledat další šeky, ale napřed musím postavit tu sklenici jinam, je příliš blízko u počítače.
    » No jo, ale to už ten džus můžu dát rovnou do ledničky, stejně už pěkně zteplal.
    » Jdu směrem ke kuchyni a vidím, že květiny potřebují zalít.
    » Postavím sklenici s džusem na stolek u kuchyně a …… juchů!!!
    » Tady jsou ty brýle, které jsem hledal celé dopoledne!!!
    » Ty bych měl raději hned uklidit.
    » Pak naplním konvici vodou a napojím své žíznivé květiny.
    » Sakra! Někdo nechal ležet v kuchyni dálkové ovládání a já se mohl včera uhledat, když jsem se chtěl dívat na televizi.
    » Raději je dám hned tam, kam patří.
    » Trochu zaliji ty květiny – sakra, polil jsem podlahu, ale to hned uklidím – hodím dálkové ovládání na kanape a jdu k domovním dveřím
       a přitom celou dobu myslím na to ….
    » Co jsem to vlastně chtěl celou dobu udělat ??????????????????
 Na konci dne:
      - auto je špinavé, účty jsou nezaplacené,
      - sklenice s džusem stojí na stolku vedle kuchyně,
      - mé květiny mají málo vody a zřejmě nepřežijí
      - v šekové knížce je pořád jen jeden šek
      - ať dělám co dělám, nemůžu najít klíče od auta!!
 Když mi dojde, že se mi vlastně za celý den nepovedlo nic dodělat, jsem velmi unavený a překvapen – vždyť jsem celý den pořád pracoval !!!!

Nebo taky:

Rozhodnu se zalít zahradu. Když jdu k hadici na zdi garáže, všimnu si, že i auto potřebuje opláchnout. Jdu si pro klíč od auta, abych ho vyvezl na prostor před garáží. Ovšem přitom uvidím na stolku v předsíni neotevřenou poštu. Asi bude rozumné se podívat, jestli tam nejsou nějaké složenky k zaplacení. Položím klíče od auta na stolek a začnu probírat poštu. Přitom vidím řadu reklamních letáků a jdu je hodit do odpadkového koše v  kuchyni. Vidím, že je plný, takže letáky položím na kredenc a jdu vyhodit odpadky z koše do kontejneru na ulici. Přitom si uvědomím, že vedle kontejnerů je schránka na dopisy, takže by bylo dobré hned dát do schránky i ten dopis, co jsem večer psal. Jdu si tedy pro něj do pokoje. Na stole u dopisu leží hrnek s kávou, kterou jsem před chvílí pil. Vezmu ho do ruky a cítím, že káva už vychladla. Nevadí, uvařím si nový hrnek kávy. Vezmu hrnek a jdu do kuchyně. Cestou vidím, že kytka ve váze začíná uvadat. Tak položím hrnek na parapet a chci vzít vázu a napustit do ní čerstvou vodu. Přitom uvidím na parapetu své brýle , které jsem hledal ráno. Musím si je dát na svůj pracovní stůl, abych o nich věděl. Ale nejdříve přece jen doleju vodu do vázy. Položím brýle, vezmu vázu do ruky a vidím, že za vázou leží dálkové ovládání od televize. Proboha, zase ho budeme večer hledat. Musím ovladač položit k televizi v obýváku. No, ale to počká, napřed je přece nutno dolít vodu do vázy. Jdu do kuchyně a napouštím vodu. Přitom mi vyšplouchne na kuchyňskou linku. A trochu i na podlahu. Jdu do koupelny pro hadr, abych to utřel. Pak se vracím do předsíně a přemítám, co jsem chtěl udělat. K večeru: zahrada není zalitá, auto není umyté (a nemůžu k němu najít klíče), na okně je hrnek se studenou kávou, kytky ve váze jsou už úplně zvadlé, dopis není vhozený do schránky (a taky ho nemůžu najít), ztratily se mi brýle a televizi musíme ovládat ručně, ovladač je bůhví kde. Divím se, že nic není hotovo, když jsem se celý den nezastavil a jsem docela utahaný.
 Musím tedy konstatovat, že D.P.P.V.V. je velmi těžká a závažná choroba.

Abiturientské setkání
Tři absolventi SPŠE byli spolužáky po maturitě jmenování výborem pověřeným organizovat vždy po deseti letech setkání abiturientů.
Připravují první setkání po deseti letech: "Uděláme to v hospodě U soudku, tam jsou pěkný a chápavý servírky!"
Po dvaceti letech: "Půjdeme k
Soudku, tam točí nejlepší pivo!"
Po třiceti letech: "Bude to asi U 
soudku, mají tam dietní kuchyni."
Po čtyřiceti letech: "Musí to být U 
soudku, jenom tam mají bezbariérový přístup."
Po padesáti letech: "A co kdybychom šli třeba k
Soudku? - Tam jsme ještě nebyli !!!
Ivan Mládek o impotenci
Nechápu muže, kteří si dělají vrásky se slábnoucí potencí. Nepochopili, že teprve s impotencí začíná muž naplno žít. Začne být moudrý a rozvážný, nepředvádí se trapně před ženami rychlou jízdou či adrenalinovými sporty, neztrácí většinu drahocenného času honbou za uspokojováním jedné jediné živočišné potřeby a začíná se plně věnovat smysluplným činnostem. Největší vynálezy, objevy, světová literární a hudební díla a nesmrtelné obrazy stvořili muži, které už nezajímaly ženy. Již impotentní Pythagoras, Edison, Smetana, Leonardo da Vinci, Prokop Diviš, Mendělejev, Einstein a další odkázali lidstvu Takové hodnoty, které by zmítáni pohlavním pudem těžko vytvořili. Nebýt mužské impotence, nebyl by trojúhelník, žárovka, Prodaná nevěsta, Mona Lisa, hromosvod, tabulka prvků, teorie relativity, Jožin z bažin. A i když se jako impotenti nestanete světovými velikány, sklízíte plody, které vám zkvalitňují život. Před manželkou se už kvůli své potřebě nemusíte nedůstojně ponižovat luxováním, utíráním nádobí či věšením záclon anebo v opačném případě vás už manželka neobtěžuje, protože ví, že to nemá smysl. A už vás kamkoliv pustí! Ani jí nevadí, že přespíte u kamaráda.
Blahoslavena budiž impotence.
Přidám citát z vtipu od Neprakty(?) kolem roku 1970:
Doktor říká pacientovi: "Ale impotence není tak strašná, pane inženýre ! Najděte si jiného koníčka!"

Gratuluji!
Nám všem , kterým je mezi 30. až 70 lety... Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít...
 - Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo.
 - Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu.
 - Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy.
 - Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z petlahví.
 - Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všichni jsme to ve zdraví přežili...
 -  Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji namontovali.
 - Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy . Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat...
 - Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme  kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!!
 - Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout.
 - Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko.
 Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si...
 Blahopřeji!!!

Přijde kapitán ČSA v půli letu do New Yorku mezi cestující:
"Vážení, máme poruchu jednoho motoru, už jsme vyházeli všechna zavazadla, ale to nestačí.
Musíme obětovat část cestujících, aby ostatní přežili. Nikoho nebudeme diskriminovat pro barvu pleti, národnost nebo sexuální orientaci. Spravedlivé to bude podle abecedy.

  Ke dveřím proto nejprve nastoupí: arabové, buzeranti, cikáni a připraví se černoši...."  

           myslenka                                        kvizNetopyri

                                                                                        
zpet